Blog

 
DENÍČEK DOMINIKÁNA 2017/V

5. 5. 2017

Dominikánské reporty uzavíráme opravdovou perlou v podobě zápisků surfařky a tanečnice Kristýnky. My děkujeme Týnce i všem ostatním účastníkům letošní Dominikány. Už se těšíme na příští rok! 

Když jsem se na přelomu měsíce března a dubna vydávala jako, dá se říci, pokročilý cestovatel, ale zato rozhodně začínající surfař, na sólo (surf)trip do Dominikány, nevěděla jsem tak úplně, co čekat. Mnou dosud nepoznaná Dominikánská republika pro mě byla synonymem ke slovům jako resorty, all inclusive či tvarohovitý německý turista vyvalený na lehátku. Přesto jsem věřila, že tato země má mimo své výhradně turistické destinace, co nabídnout, a Dominikánu, která byla surf-tripem avizována jako ideální surfová destinace pro začátečníky, doplním i příjemným komplementem v podobě nově nabytých surfových dovedností. A když se nyní koukám na celý trip zpětně, mohu říci, že mé představy nebyly pouze naplněny, nýbrž hluboce překonány!

První věc, která vás zaujme hned při příletu, je zeleň. Ostrov Hispaniola, na kterém se Dominikána rozkládá, doslova překypuje vegetací, jež působí neskonale uklidňujícím dojmem a s krajinou lemovanou palmami, stromy, keři, loukami a na pohled svěžími políčky se i obyčejná jízda autem stává super podívanou. Samotné ubytování v surfcampu ve městečku Cabarete je jakousi oázou. Chatky, apartmány a romantické tree housy jsou de facto nespočitatelné, jelikož vše je víceméně zahaleno, stromy a květinami, které zaručují příjemný chládek a soukromí. V centru toho všeho se nachází velký a čistý bazén, ideální k posurfovému relaxu za doprovodu Cuba libre s místním rumíkem. Velkou výhodou campu je místní restaurace, která je vyhlášená po celém Cabarete. Výborné steaky, ryby, omáčky a k nim vždy perfektně uvařenou rýži jsme standardně obohacovali domácí caipirinhou, která se stala typickým „večeřovým“ drinkem.

A vůbec, dominikánské drinky jsou kapitolou sama pro sebe. Při mém prvním nákupu v místním supermarketu jsem postupovala klasicky systematicky – ovoce, jogurty, karton vod… až jsem se nakonec dostala k regálu s rumy. No, vody putovaly nazpět a na úkor jejich hmotnosti naplnil můj košík RUM. Čecháčkovský reflex se probudil naplno – „Přece tam ten rum nenechám, když ho maj levnější než musli k snídani!“. Další dny už jsem si prozíravě brala na nákup batoh. Při návštěvě Dominikány může průměrného Evropana, i toho východního, zarazit krom síly i také světlé zbarvení drinků – takové Cuba libre totiž Dominikánci připravují pěkně půl napůl, dva panáky rumu a jakýpak copak. A kdybyste náhodou po těchto dávkách někde měli málo, jednoduše vám podají láhev destilátu a dolejte si sami, co hrdlo ráčí! Teď mě trochu zarazilo, jak moc se dokážu rozepsat o rumu, a tak se radši přesunu k úhlavímu poslání celého tripu – k surfingu.

Není nad to, když si říkáte: „Joo to bude v pohodě, ideální destinace pro začátečníky a už jsem to přece jednou (!) zkoušela, to bude cajk.“. A pak přijdete na pláž a zjistíte že ten krásný píseček je jen na pevnině, přičemž ve vodě je ostrý korál, a že vlny můžou být taky pěkně rozfoukaný a proudy pěkně silný. A tak se tak plácáte s pěňákem ve vodě, neschopný odlepit svůj zadek od prkna a dochází vám že jedna lekce na nejvíc začátečnický/turistický pláži na Bali (ano, mluvim o Kutě) z vás surfaře teda asi neudělala. A co je na tomhle prvotnim začátečnickym šoku nejlepší? To, že každý den už je pak jen a jen skvělejší! Vlny se uklidní a vy se s nimi zkámošíte.

V oceánu máte jako oporu místní instruktory – kluky dominikánský, kteří se někdy sice tváří jako by jim patřil celý ostrov… na druhou stranu, v oceánu jsou vaší jistotou. A jelikož se v něm pohybují s větší obratností než my, běžní smrtelníci, na suchu, jsou vám skvělými učiteli. A když se vám podaří sjet vlnu (ehm…pěnu…), tak z toho mají stejnou radost jako vy, což nakopne k ještě většímu úsilí. Krom toho, že jsou místňáci machři v surfingu, ohánět se umí také s kulečníkovým tágem, jak jsme mohli zpozorovat v lokálním autentickém kulečníkovém/fotbálkovém baru (popcorn zdarma included!). V neposlední řadě Dominikánci, kteří byli odkojeni na libých melodiích tradiční dominikánské hudby – bachaty, excelují i ve stejnojmenném taneční stylu. O čtvrtečních večerech tedy nuda nehrozí, jelikož právě tato noc bývá zasvěcena taneční párty až do rána! A žádné tuc tuc a pohupování se dopředu a dozadu v kolečku… Latinskoamerická hudba, párové držení a bailamos! V pondělí zase můžete procvičit své hlasivky na legendárním karaoke v klubu VoyVoy, který se nachází přímo na pláži. Cabarete, jež nese přízvisko “párty město Karibiku” svou reputaci plní dokonale.

Jak již bylo řečeno – nádherná příroda, ideální surfové zázemí, chutné jídlo, silné a výborné drinky, zábava… ale jeden aspekt dotahuje pobyt v této zemi k dokonalosti. Tím aspektem jsou prostě – lidé. Lidský faktor, který ve mně při cestování zanechává významný dojem, byl v Dominikáně obzvlášť znatelný. Dominikánci a Dominikánky, aspoň ti, které jsem měla tu možnost poznat, jsou velmi milí, ochotní a veselí lidé (bodejť by ne, při zvážení výše zmíněné konzumace místního tekutého zlata). Jako v každé rozvojovější zemi, i zde na vás samozřejmě často pokřikují, protože jste pro ně zkrátka exotický, nikdy ale vulgárně a do té míry, že byste se cítili nepříjemně. Také vám zde nabízejí ke koupi nejrůznější předměty. Spojení “náramek od mojí sestry” uslyšíte nesčetněkrát, ale když nechcete, tak prodejce prostě odejde, a to s úsměvem na tváři.

Nejsou to ale pouze místní, kteří váš pobyt zpříjemňují, jsou tady lidé, kteří svou prací a péčí zajišťují, aby vše probíhalo, jak má a vy jste si svůj čas naplno užili – jsou to surf-tripácké superženy Terka a Marťa, které celou tuhle parádu mají na svědomí a svou práci dělají výborně! Vše zařízené, vykomunikované, perfektní výlety – zkrátka na jedničku! Uznání si zaslouží i vedoucí tamní surfové školy, Tony, který vám svou konstruktivní kritikou pomáhá uvědomovat si vaše chyby a postupně je eliminovat. Na druhou stranu nešetří ani pochvalou a motivací, třeba v podobě udělení nálepky! Pojící článek mezi tímto vším je náš exkluzivní řidič Papito, který někdy přijede i včas.

Markeťák, který vymýšlel oficiální turistický slogan Dominikánské republiky, tedy “República Dominicana – lo tiene todo”, volně přeloženo jako „Dominikána – má vše“, se rozhodně nemusel nijak nadřít, prostě jednoduše napsal na papír ultimátní pravdu. Jedinečnost Dominikány v kombinaci s profesionálním a zároveň neformálně přátelským přístupem holek ze Surf-tripu je zárukou spokojenosti a skvělého zážitku, který mohu jedině doporučit. Tak třeba se tam v příští sezoně potkáme, hasta pronto!



zpět do blogu

blog comments powered by Disqus