Blog

 
PRVNÍ VLNOU V NÁS SURF-TRIP ZRODIL NOVOU VÁŠEŇ

5. 8. 2018

Natálka Kociánová za námi přijela první červencový termín a během toho si založila vlastní surfový tým :-) Zde si můžete přečíst jak se ji v Léonu líbilo a na co ráda vzpomíná. Děkujeme Naty a těšíme se na akademii s tebou.

Surf Trip ve Francii

Je tomu už skoro tři roky, kdy se mi na Instagramu začaly objevovat příspěvky týkající se surfování. Postupem času jsem se začala o surfování stále více zajímat. Brouzdala jsem po internetu a hledala informace, které by pomohly holce z vesnice dostat se k oceánu a naučit jí surfovat. Hledání potřebných informací nebylo překvapivě vůbec složité, spíše naopak. Jako první jsem narazila na stránky Surf-Tripu, kde jsem také zůstala a neustále pročítala vše, co nabízí. Po pečlivém rozhodování jsem si nakonec vybrala Francii. Trvalo mi ovšem dva roky než jsem se konečně odhodlala k uskutečnění “surf tripu”, jelikož jsem se neustále obávala toho, že vycestuji takovou “dálku”, budu s cizími lidmi, možná si s nimi nebudu mít ani co říct a vlastně vůbec jsem si nedovedla představit, jak celý pobyt bude probíhat. Přemlouvala jsem proto své kamarády, mého bratra, ale nikomu se nechtělo vystoupit ze své komfortní zóny a přiučit se něčemu novému. Po čase neuspěšného přemlouvání mého okolí jsem dospěla k názoru, že nikoho nepotřebuji k tomu, abych si splnila svůj sen a rozhodla jsem se jet sama. 

Koncem května jsem odeslala přihlášku, vyřešila potřebné formality, napsala pár e-mailů ochotné Léni, která mi pomohla s mými dotazy a poté mi nezbývalo nic jiného než si v kalendáři vyškrtávat zbývající dny do odjezdu. 

V den odjezdu jsem vyrazila do Prahy o pár hodin dříve, než byl samotný odjezd společné dodávky. 

Na domluveném místě setkání bylo před odjezdem plno lidí, kteří po sobě stále nervózně pokukovali. Mísily se ve mě pocity nadšení a obav, ovšem při příjezdu jasně zelené dodávky v které se z otevřených okýnek zubili dva řidiči, mě obavy z cesty rázem přešly. Když už jsme konečně naše lodní kufry nasoukali do Kiwíka(přezdívka dodávky) a usadili se, začalo seznamování a povídání si o tom, co je kdo zač. V dodávce po celou dobu panovala skvělá atmosféra, i přes nefungující klimatizaci, díky které jsme se všichni mnohem rychleji sblížili a odhodili zábrany. Cesta s přestávkami a menšími zajížďkami trvala skoro 22 hodin. Ano, bylo to opravdu dost, ale pod vidinou oceánu jsme to s úsměvem přečkali. 

Do malebného městečka León jsme dojeli okolo 16té hodiny, kde proběhlo seznamování se zbytkem surf týmu. Ubytováni jsme byli v útulných pokojíčcích po čtyřech. Já sdílela pokoj spolu s třema holkama s kterýma jsem si padla do noty a po prvních chvílích v oceánu jsme se pasovaly na “Roxy Girls”, jakožto neohrožené surfařky. 

Následující den, byl TEN den, na který jsme čekali ze všeho nejvíce. Ráno jsme měli přednášku o základních částech surfu, poté nám byly přiděleny surfy a neoprény.( - pozn. nevěřili by jste, jak je složité se do neoprénu poprvé nasoukat, v případě, že je venku neskutečné horko a vůbec nevíte jak na to…existují videa, které mě v této, pro mě nepříjemné situaci zachycují. Ostatní se ovšem velice bavili.) Odpoledne jsme konečně vyrazili k oceánu na první lekci. Cesta na pláž byla sama o sobě náročná, protože jestli si vážně myslíte, že již na začátku surfování budete běhat s prknem pod paží jako je na instagramových videích, tak se velice pletete :) . Surf je pro začátečníky po pár krocích relativně těžký, a proto si jej v rukou přehazujete jak jen můžete, navzájem se pomlátíte, ale to přeci vůbec nevadí, jelikož se blížíte k oceánu.

Abych se ale dostala k naší první surfové lekci… V začátečnických lekcích jsem byla spolu mými “Roxy Girls” pod vedením energického a věčně vysmatého Garyho Zebrowskiho. Gary nás první den naučil body surfing a vysvětlil nám, jak se na surfu postavit. Zprvu jsme take off trénovali na pláži a později jsme přešli do vody, kde to ovšem nebylo ani zdaleka tak jednoduché, jako na suchu. Prkno se sem tam ocitlo na jiném místě než jsme byli my samotní, jindy jsme si na prkno lehli, přešli jsme do kobry a tím to pro nás skončilo, jelikož jsme se převrátili. S holkami jsme naše nezdary a pády ze surfu braly s humorem a i Gary se našim nezdarům smál, ale neskutečně nás podporoval a energie, která z něj vyrařovala nám dodávala sílu zkoušet take off znovu a znovu. Již samotný oceán Vám dá tolik energie, že ikdyž si myslíte, že už v sobě nemůžete najít ani špetku síly se znovu vyšplhat na surf, není to tak. Zvládnete to znovu a znovu, protože je to nepopsatelný pocit, postavit se na vlnu(pěnu) a nechat se unášet sílou oceánu, která vás zaplavuje radostí a dobíjí energií. 

Po surfování, kdy jsme se všichni prostřídali ve sprše, jsme většinou dělávali společné večeře (např. mexický večer s tequilou, quessadilou a lahodným quacamole), které jsme zakončili vínovým dýchankem, kdy jsme zpívali, povídali si nebo jen tak chillovali. Nemohu opomenout člena surf týmu Vojtu, který nám jednoho večera udělal úžasné hot dogy spolu s cheesecake dezertem. Některé večery se nesly v duchu přednášek o pravidlech surfingu, vlnách nebo jsme si prohlíželi  naše natočené pokroky na surfu, kdy instruktoři (Pítrs a Léňa) rozebrali náš take off krok po kroku a vysvětlovali co děláme dobře, popřípadě špatně a jak se můžeme zlepšit. Další dny jsme chodili surfovat podle toho, jak vhodné vlny pro nás byly. Stalo se, že jsme někdy šli na pláž dva krát denně, někdy jen ráno nebo naopak večer.

Ve volném čase jsme buď odpočívali, jezdili na longbordech, které jsou k zapujčení, navštívili městečka jako je Hossegor či Cabreton nebo dopoledne zašli na místní trhy v Leónu. Jedna z věcí, která k surfingu neodmyslitelně patří a na kterou nesmím zapomenout je sunset. Můj první sunset u oceánu byl neuvěřitelný. Jemný písek, zvuk lámajících se vln, jasná obloha a obrovské slunce, které se každou vteřinou stále více blížilo k horizontu bylo obohaceno o úžasné lidi kolem mě. Tuto krátkou chvíli, kdy slunce zapadalo, jsem se snažila vnímat všemi smysly a vstřebávat to štěstí, radost a energii, kterou mi sunset dodával. Ovšem slovy se tahle krása popsat nedá, to musíte vidět na vlastní oči. 

Každým dnem jsme na vlnách dělali pokroky, né možná tolik viditelné pro ostatní, ale pro nás samotné každá další vteřina strávená na prkně znamenala neskutečně moc. Myslím, že jsme byli úžasná parta (samozřejmě do party počítám i členy surf týmu), která se navzájem neustále podporovala a dokázala se společně smát… Sdíleli jsme společně obavy, radost, úspěchy. Již při prvních dnech surf tripu jsem se cítila neskutečně psychicky odpočatá a plná energie. Přesně to jsem od mého vysněného výletu očekávala. Z každé chvíle v Leónu jsem se snažila vytěžit maximum a myslím, že se mi to podařilo. Surfování mě natolik nadchlo a pohltilo, že se koncem srpna chystám znovu do Francie-Leónu, tentokrát ale na Surf Academy, kde je surfování mnohem intenzivnější. Věřím, že “akademie” bude plná nezapomenutelných okamžiků, posunu se o pár kroků v surfování vpřed a domů přijedu s čistou hlavou, šťastná a plná energie, ze které budu čerpat v průběhu roku, kdy budu bez oceánu. 

Poslední slova patří všem, kteří se mnou strávili čas ve Francii. Chci Vám poděkovat za dechberoucí chvíle, které jsem díky Vám mohla zažít. Doufám, že příští rok se sejdeme ve stejném seskupení. Také bych chtěla poděkovat surf týmu - byli jste velmi ochotní, milí, srdeční a byli jste tam pro nás 24/7. 

První vlnou v nás Surf-Trip zrodil novou vášeň…



zpět do blogu

blog comments powered by Disqus