Blog

 
DENÍČEK ŠPANĚLSKO 2017/V, část I.

9. 8. 2017

Čtvrtý a pátý týden ve Španělsku detailně popsala a nafotila nadšená sportovkyně a šílená surfařka Diana, která ve zdraví přežila vodní bitvy s dětmi, největší fiestu léta a i pár těch “zápichů”, které k surfování patří. Děkujeme!

Chcete se naučit surfovat? Nečekejte tak dlouho, jako já a jeďte hned!

Prolog

Sedím na terase, strávila jsem tady totiž noc a paradoxně je mi skvěle. Větřík, který pofukuje od oceánu, se zvolna ohřívá a za chvíli už tady bude příjemně teplo. Oranžové paprsky slunce si trpělivě hledají cestu mezi mraky a barví útesy do ďábelských odstínů. Rozednívá se.“ Ano, je to idylka. Problém je jen jediný. Bohužel už jsem doma a tohle je jen jedna z věcí, které mi budou ze surftripu chybět. Tak se pojďme juknout, jaké to vlastně v Langre těch čtrnáct dní bylo.

Destination Langre, Špáňo

Na sraz na Smícháč jsem se po geniální bajkové dovolené v Bosně vydávala lehce neochotně. Říkala jsem si, „co to zase děláš, bábo jedna stará, určitě tam budeš věkově úplně mimo, nebudeš jim rozumět a budeš za exota“. Za exota jsem byla, když jsem přitáhla florbalový vak coby zavazadlo a všichni se mě ptali, co tam vezu. No jo, zbytečně moc věcí, příště beru jen cool surfařský batůžek. U aut postával jeden týpek, který měl vlasy, jako kdyby několikrát neúspěšně zkoušel najít v zásuvce nulák. Později jsem se dozvěděla, že má přezdívku Afro a byl to jeden ze dvou řidičů, který nás měli dopravit bezpečně na místo. No nazdar! Cesta byla ale překvapivě ok a nejen Afro, ale i druhý řidič Tomáš, se kterým jsme se hnedle skamarádili (okolnosti si ponechám pro sebe), řídili bezpečně a tak jsem cestu za podpory kinedrylu prospala. Jeli jsme dodávkou nazvanou pracovně Kiwík, Kiwík mi byl sympatický, protože v něm bylo dost místa na nohy. Na místě jsme se ocitli již potmě a tak jsme dali pár drinků na spaní a cestu jsme si mohli odškrtnout.

O čem ten surftrip vlastně je

Ráno nastal frmol, rychlý briefing s crew (mluvila hlavně Terka a trochu Honzík), kde nám řekli nějaké „užitečné“ věci a taky pravidla užívání domečku. Já si z toho zapamatovala hlavně to, že se nemá šlapat na nějakou hnusnou rybu, kterou jsem následně identifikovala jako Odrance. Odranec pravý , latinský název Synanceia verrucosa, čeleď Ropušnicovití (anglicky Stonefish). Tahle rybička je zahrabaná v písku teplých moří a moc z ní nevidíte, naopak jí ale ucítíte. Když na tzv. smrtonosnou rybu dupnete, může to dopadnout i hodně tragicky (ročně zabije její jed až 20 plavců). Takže když nám řekli, že v případě podobné lapálie máme hledat modrou tašku, nemyslela polovina z nás na nic jiného. Rozhodně jsem v té chvíli neřešila, jaký budu chtít surf a do jaké skříňky si smím a nesmím uložit jídlo. :D Ale nebojte se, nikdo z nás na ní letos nešlápl ;) Zato surf jsem pořád měnila a taky skříňky a lednici jsme pořád přeorganizovávali.

Kdyby to někdo chtěl brát vážně a zajímalo by ho seriózní info, tak tady je: surf-trip = surfování plus výlety. Tak nějak jsem to finálně odkryla a tak to i bylo. Každý má své lekce surfování a mimo ně si může za a) navíc jezdit (auto se surfy je totiž denně k dispozici u pláže) za b) může jet skoro každé odpoledne na nějaký výlet po okolí. Já jsem například absolvovala takzvanou S-trojku (Somo, Santander a Santonu). Informace o výletech jsou vždycky na nástěnce a ve skupině na Facebooku, takže každý může plánovat, jak chce (skoro vždy).

Family week a games made by driverboys

Co jsem netušila, byl fakt, že první týden bude v Langre baráčku tzv. rodinný týden. Najednou tam bylo asi 16 děti a k tomu odpovídající počet rodičů, takže mých vrstevníků (rozuměj 27 let+ :D) tam moc nebylo. Chvíli jsem si myslela, že si budu zoufat, jenže nakonec jsem pochopila, že já už na family week patřím! Akorát jsem si měla půjčit neteř Sofinku, aby se o mě nemuseli starat kluci „řidiči“ :o) Kluci se o mě ale starali moc pěkně, ráno vajíčka, odpoledne palačinky, večer rumíčky – odvoz na pláž, nadstandardní informační servis, atd. Nakonec jsem musela nasadit zašívací taktiku a zůstávala na pláži celý den, aby mě pořád nevykrmovali ;) Našla jsem v Tomovi s Afrem super parťáky (jednou jsme šli jezdit i v 7 ráno) a nejčastěji se k nám přidával malý Timon. Timon byl borec, bylo mu 10 a jezdil z nás skoro nejlíp. I jeho další 4 sourozenci byli nadaní a trochu hyperaktivní a já si říkala, že to musí být nářez, mít je doma. Bylo vtipné pozorovat dětské osobnosti a to, co s nimi dělá síla kolektivu – zlobivci, kliďasové, zvídavci, gymnasti, jedno mimino, atd. Když šlo ale o nějakou rošťárnu, typicky střílení rajčat prakem z terasy, nebo vodní bitva, kterou uspořádal Tomáš, tak se najednou všichni semkli a byli jak Sarumanova armáda skřetů.

Nakonec týdne jsme udělali velký vodní fight, surftrip crew versus děti+já a byla to legendární záležitost. Docela jsme se vyblbli. Abych nevynechala rodiče, tak i mezi nimi byli prvotřídní kousky, originály. Například rodinka z karavanu, Robert, řečený Imagine (kvůli tomu, že prý vypadal jako zpěvák z Imagine Dragons) a jeho family, pětičlenka i s Frantou kaličem, atd. Všichni se vyloupli ze zkumavek toho večera, kdy se grilovalo s Jagerem. Od toho dne dále, byly naše zážitky intenzivnější a naše sdílené dojmy ze surftripu barevnější a krásnější :D. Taky jsme si všichni skočili v Satnone z legendárních schodů a vypili asi nejvíc Budvaru v našich životech. Vůbec jsme si to užili na max. Bylo mi celkem smutno, když to někteří po týdnu zabalili. Ale já ještě zůstávala a ten druhý týden, ten tedy také začal naprosto famózně :)

Fiesta a Matyášův gurmánský upgrade

Někteří odjeli, někteří přijeli, já si šla udržet dobrou náladu do kamionu (pardon do karavanu), kde byly holky, se kterými jsem nejvíc jezdila (Kristi a Barča) a samozřejmě jejich povedení rodiče (taťka teoretik surfingu a mamka plážový šmírák s divadelním kukátkem). Sorry, ale musela jsem to zaznamenat :D. Smíchali jsme příšernosti, víno, slivku, pivo, a když začal v dálce odbíjet zvon začátek Fiesty, tak jsme šli downtown. Na to, že jsem původně nechtěla, se z toho vyvinul docela slibný večer. Pochopila jsem, že Fiesta není ani o býcích, ani o házení nezralých rajčat, že to je prostě lokální kalba, ve které hraje hlavní roli podium. Na tom podiu se kroutí kluci a holky, produkce je latinskoamerická a asi i trochu španělská (já znala jen Macarenu). Důležité prostě je, se hýbat. Postupně se zaplní parket (louka) pod podiem, kluci a holky stupňují rychlost pohybů, pot teče po kůži, tělo na tělo a drink za drinkem, v hlavách se rodí blbosti, takže si každý jen těžko vybaví, jak se dostal do postele. Zážitek je to ale silný a hlavně druhý den ráno na „line upu“, když máte držet rovnováhu i s opičkou za krkem, tam tenhle dýchánek hodně oceníte. :D

*** pokračování příště ***



zpět do blogu

blog comments powered by Disqus