Blog

 
DENÍČEK ŠPANĚLSKO 2017/V, část II.

17. 8. 2017

A je tady druhá část zápisků z pátého týdne ve Španělsku od šílené surfařky Diany. Luxusní krevety, sjíždění pěny a tipy, kam se vydat v okolí našeho baráčku.

Ráno jsem se seznámila s novými účastníky. Byli prý již večer na Fiestě, ale já je prostě zaregistrovala až ráno, no … Měla jsem například nové spolubydlící, longborďáky Terku a Honzu, kteří byli má krevní skupina. Také přijely „nějaké známé blogerky“, ale já si pořád myslela, že největší blogerka tam jsem já se svým Deníčkem šílené surfařky. :)))  Zcela bez skrupulí je nutno říci, že to byla oproti family weeku klidnější parta. Taková tichá společnost do žádného surfhousu nepatří a tak se resuscitace bujarosti ujal další z realizačního týmu, Matyáš.

Matyáš asi není na vodní bitky a neumí tak dobře pálit z praku a tak se rozhodl nás oslnit něčím jiným. Vytáhl zbraň, kterou na cílovou skupinu přesně zapůsobil. Prý, že udělá Natálii a blogerkám luxusní krevety, jenže udělal tu chybu, že se zeptal všech. Najednou z toho byla velká akce. Chtěli všichni. :D Obří pánev se musela vydrhnout, udělal se giganákup a na terase se odehrála show, která by smázla každý druhý televizní pořad o vaření. Surfařský chef si napřed nechal připravit ingredience (předvařené krevety, zázvor, česnek, bagetky, med, myslím, že i víno, petrželku, máslo a olej, asi i nějaké koření) a pak se ujal v přímém přenosu výroby. Protože to bylo i s komentářem, budiž recept zachován pro další použití (najdete to na Facebooku). Výsledek? Všichni čučeli s otevřenými ústy a fotili. Navíc to bylo velmi lahodné a mňamozní a to říkám já, co plody moře moc nemusí. Matyáš pak přidal ještě grilovačku další den (to už bylo v programu), maso ok, ale umělecký dojem už nebyl takový, takže já bych byla rozhodně pro to, zařadit krevetí kus do oficialit.

Další plus má u mě Matyáš za přednášku o chování ve vodě, o předpovědi počasí a neoprenech, takže teď víme fígle. Už můžeme na line up s lokálama a můžeme nakupovat neopreny tak, abychom nevypadali jak idioti ;) Taky bych chtěla pochválit Honzíka, jehož přístup byl druhý týden lepší, než první a pořešili jsme spolu výměnu surfů, takže bych to nakonec ohodnotila tak, že oba týdny stály „animačně a produkčně“ za to. No … a abych nezapomněla, tak jsme taky kromě toho všeho trochu surfovali.

Surfing a pěnoriding

Tohle vás asi bude hodně zajímat, pokud jedete poprvé, o surfování víte zero a máte nadšení, jako jsem ho měla já. Jak to probíhá? Zkusím stručně a výstižně. Rozdělí vás na skupiny dle zkušeností. Začátečníci jsou ti, kteří na tom nikdy nestáli. Pokročilí ti, kteří absolvují týden jako začátečníci a udělají aspoň nějaký progres + samozřejmě ti, kteří to už umí lépe, ale ještě chtějí kurzy. Začátečníci vyfasují tzv. pěňáky, což jsou pěnové, lehké surfy, asi lépe ovladatelné a taky to s nimi tolik nebolí, když vás praští. Praští vás nesčetněkrát, to si pište! Pokročilí jezdí většinou již na „plasťácích“, které lépe řežou vlny a taky dělají parádní modřiny, au! Důležitý je i neopren (ano, lepší je černý :D). Ne že by oceán v Cantabrii byl studený, ale celkem se člověk o to prkno ošoupe a to žádná holka nechce, být ošoupaná od surfu, že jo :)

Když má člověk vybavení, nanese na obličej co největší vrstvu opalovacího krému (místní mají speciální válečné barvy), aby byl „in“ a aby si nespálil obličej. Následně se jdou znalecky pozorovat vlny. Musí se na ně koukat dlouho, alespoň 15 minut, říkal guru přes vlny Honzík. Tak jsme vždycky chvíli koukali, pak buď řekl, že „dneska je to friendly“ nebo „dneska to není moc friendly“. Když řekl to druhé, tak jsme do vody moc ani nesměli. Když to bylo ok, tak jsme slezli na pláž a stoupli si do řady, což jsem první den myslela, že je ten slavný „line up“ :))) No, nesmějte se, v jiných sportech to tak je (zahajovací sestava florbal, basket, atd.). Instruktor Jojo, rozený Joseba, řekl pár věcí, z nichž největší význam měl jednoznačně pokyn „paddling, paddling“.

Napřed jsme se tedy učili pádlovat. Pak čekat na vlny v řadě, tam, kde se budou lámat, respektive pár metrů před tímto místem (to je ten opravdový line-up). Postupně jsme se učili chytat vlny a stoupat si. Ideálně to je lepší se učit na pěně. Prostě čekáte, až se na vás valí pěna z již zlomené vlny a když vám dá impuls, současně musíte pádlovat, vztyčíte se na rukách do kliku a zkusíte si stoupnout. Když si stoupnete, musíte dát váhu na přední nohu a zkoušíte jet napřed kolmo na pláž. Když už vám tohle jde, myslíte si, že surfujete, haha :) Nesurfujete! Jen se kloužete po pěně! Pochopíte to ve chvíli, kdy jdete chytat skutečné vlny. Tam se vám totiž začnou dít věci – například, když nezvládnete včas naskočit, nebo jste moc naklonění dopředu, držíte prkno atd., tak se to s vámi prostě zabodne a vy se strašně vysekáte, napijete se, a když si nezakryjete hlavu, tak dost možná dostanete i pořádnou pecku do hlavy surfem. Tomu se říká nose dive, pozor až to budete googlovat, má to i spoustu jiných významů. No a takových „zápichů“ uděláte hodně, než se vám podaří jednu vlnu sjet. Když se vám to pak už daří, můžete to začít zkoušet šikmo a ne kolmo, ale věřte, že to má u začátečníků čas. ;)

Pravidlo pro progres v surfování je následující - v prvních třech dnech rychlé pokroky, pak už velmi pomalé. Ale pocit z každého malého vylepšení je skvělý a vlny a oceán z line upu jsou jiné, než ze břehu - hezčí. Surfaři, co to umí, to je paráda, navíc vystajlovaní opálení týpci. Surfing je prostě svoboda v čisté formě, takže každý chce víc a víc, jako já ;)

Když hledáte útěk z baráčku

Takže už surfujeme. Ale ještě nekončím. Tohle si nemůžu odpustit, protože u mě to k oceánu a surftripu patří – romantická místa, tajné tipy. Langre leží v nádherném koutu země. Poklidná krajina s kukuřičnými poli a kravkami. Vedle toho rozervané pobřeží s dramatickými útesy, po kterých vede úzká cestička doslova centimetry od srázu. Cestička patří hlavně poutníkům, mířícím do Santiaga de Compostela, ale i cyklistům, běžcům, surfařům a zamilovaným dvojicím. Někdy i lidem, kteří jsou jaksi mimo kategorii, jako jsem já. :D Můžete se procházet docela dlouho a nepotkat nikoho. Někdy naopak potkáte úplně všechny „Ola“!. Záleží na denní době, na počasí, na vás. Když se koukáte pozorně, vidíte různé stopy. V kukuřici, v trávě, přímo na cestě. Každému tuhle procházku od pláže I. přes pláž II: směrem na útesy, ze kterých již vidíte Santander, doporučuji.

Líbí se mi ale i „zkratka“ na pláž z baráčku přes pole – je nádherně zelená. I cesta pěšky do Soma je krásná, kousek se dá jet na longboardu, vylezte si tam na duny, projděte po pláži, objevte uličky se surfařskými obchůdky a dejte si frozen joghurt zmrzku. Zajděte do fabriky na výrobu dřevěných surfů – Kun Tigi na kraji Langre. Skočte si z útesů v Santone. V Santanderu se zastavte u soch na nábřeží a zamyslete se, co tam dělají. Vylezte si na Galerii de Arte a koukněte na město. V pivovaru jsem nebyla, ale asi to bylo fajn.

Vyrazte na Langre beach brzy ráno, ať jste tam první a sami a jen se dívejte. A nakonec, přespěte aspoň jednou v altánku nebo na terase, ať vidíte ten východ slunce, kterým jsem svoje vyprávění začala. Protože to k Langre a k surftripu patří a budete to určitě chtít vidět znovu.

Díky za super zážitky a neviděli jsme se naposledy! Deník šílené surfařky musí pokračovat ;)

Aloha, Di!

Odkazy: Deník šílené surfařky 

Fotogalerie Di



zpět do blogu

blog comments powered by Disqus