Blog

 
Deníček z léta ve Francii

27. 8. 2017

Marťa Pastrňková a její parta patří k oblíbeným účastníkům zájezdu už dlouho. Tentokrát nechala partičku doma a  vydala se sama do Francie za těmi, co jedí žáby, plesnivé sýry, hrají hry bez hranic a pijou zkvašené hrozny. A zde je její pohled na jeden červencový týden.

„Marti, přijeď do Francie“, cože? Já a do Francie? Já přeci jezdím jenom do Španělska. A přeci nepojedu sama. Ale vlastně proč ne a tak jsem se v pondělí rozhodla a už v pátek seděla v Kiwikovi a mířila vstříc novým místům a zážitkům do malého domku v Leónu. Hned v autě se mé obavy z lidí rozplynuli, neboť už tam jsem se seznámila se skvělou Verčou, kterou mi osud přihrál do rány už týden předtím v surfaréně (náhoda? Určitě ne!). Po cestě nás doprovázeli dva řidiči alias Karel a Karel a jejich vybraný hudební vkus, takže cesta utekla velmi rychle a v sobotu ráno si nás už přebíral Vojta.

Ubytování v Leónu je prostě krásné, malé útulné pokojíky a jeden velký v patře, kde se ubytováváme, k Pítrsovi a Vojtovi, ještě my s Veru a je k nám přihozen štramák Zdenda :D Ubytujeme se, nakoupíme a čekáme na partičku, co jede po vlastní ose… a pořád čekáme, partička nezvládá dodržet daný čas.. jaj, to budou ale blbouni beztak, když neznají hodiny.. a už jsou zde, no, netváří se moc přívětivě.. Všechny tyto dojmy však smázne dobré představování a už nám všem Pítrs vysvětluje, co a jak se bude dít, nějaké ty základy a teď už hurá spát (dobře, ještě nějaká piva stihneme a samozřejmě s nedochvilnou partičkou, beru zpět, jsou skvělí!).

A je to tu, Den D- neděle, pro většinu zúčastněných jejich první pokusy o surfování, vyfásneme pěnové surfy (Ty ne, Marti, ty jsi poněkolikáté.. ale až mě uvidí, určitě mi ho vymění). Taky jsme dostali neopreny, a ano, patří zipem dozadu. Je ti malý? Ale není, to povolí, nedejchej, ve vodě to sedne.
Cesta na pláž mi dává docela zabrat, příště si musím vzít méně věcí.. a už jsme tu, vítá nás Gary a jeho úsměv přes celou tvář, sakra, to jeho nadšení se přenáší na nás na všechny, již jsme všichni natěšení, oči nám svítí a plni očekávání se vrháme do vln a učíme se splývat (Lazy je nejlepší splývač, pozorovala jsem ho:D). A jde se na to, teorii na pláži máme za sebou a hurá i s prknem do vln. Není to taková legrace se probojovat k pěně, ale jsme tam a šup a už pádlujeme jako zběsilí a probíhají první pokusy o stoupnutí si. A jsem tam a (ne)jedu si, ale co už, ten skvělý pocit je zpět, všechny trable jsou fuč, svět je krásný, všichni jsou krásní.. a už mě to pere.. ale ten pocit mi už nikdo nevezme.. a to je důvod, proč se o to pokouším zas a zas. <3
Během celého týdne jsme absolvovali lekce a poté jsme se i sami snažili proplout do tajů surfingu, vystřídali několik pláží. S Lůcou jsme čekaly na okénka, abychom stihly projít v klidu až na line-up, s Kačkou jsme se hecovaly ve vlnách..
Také jsme se šli podívat na jiné pláže, na dechberoucí západ slunce, výborné mušle a krevety v Hossegoru, též probíhali pokusy o zlepšení se na longboardu či slackline, vypilo se spousta rumu, Jagermaisteru, a ještě více sangrie, vedly se dlouho do noci „duchaplné“ rozhovory.

A proč zase vyrazit na surftrip a je vlastně jedno jestli do Francie, Španělska či ještě někam dál? Poznáte tu skvělé lidi, bez některých si už nebudete umět představit další žití, skvělé jídlo, krásné prostředí a také ten pocit, když se škrábete na prkno, ten vám už nikdo nevezme a při každé vzpomínce zas a znovu zahřeje u srdce a co na tom, že jste spíš pod vodou než nad vodou a máte písek všude.

Takže díky za super týden Verče, která nikdy neztrácí naději, Lůce, co má všechno pod palcem, lob-lob-loboTomům a jejich humoru, Kátě, co vždy podá pomocnou ruku, Adélce, která mě každé ráno zahambuje svou rozcvičkou, kdy já ještě bojuji s neoprenem, Evičce, co nezkazí žádnou legraci, Zdendovi, co nedojídal, ale i tak nás stále bavil svými historkami, Kačče, co svým nadšením strhne i všechny ostatní, Lindě, co je stále pozitivně naladěna, Vojtovi, nejlepšímu kuchaři pod sluncem (Vojto, vezmeš si mě?), Pítrsovi, co má nadhled a chytrou radu pro všechno a pro všechny a celý týden se o nás staral jako pán).

A v neposlední řadě, avšak největší dík, patří surftripu, za to, že mi zas a znova umožňuje tohle všechno zažívat a navazovat přátelství na život a na smrt. DÍKY A SMEKÁM <3
A ve středu zase pivo, jo? :D




zpět do blogu

blog comments powered by Disqus