Blog

 
Deníček z podzimní Francie 2017

8. 11. 2017

Klárka Kvapilová nám sepsala své dojmy z podzimní Francie, kam se svou kamarádkou vypravila našim autobusem.

TAK KONEČNĚ!

To, že existuje Surf-trip, už nějakou dobu vím. To, že tam už bylo spoustu mých známých, a že si to pochvalovali, taky. To, že jsem surfování umístila na svůj „wish list“ už dááávno, to jsem věděla taky. Ale každej rok, kdy jsem se rozhodovala, co budu o prázdninách dělat, mi do toho buď něco vlezlo, nebo jsem dala přednost něčemu jinýmu. Až letos se nám to s kamarádkou povedlo uskutečnit. Konečně! A tak jsme si obě mohly obě někdy v červnu napsat do svých diářů „září – Francie Surftrip“ a začít se těšit.

I když jsme si přečetly spoustu reportů, slyšely nejrůznější zážitky od těch, co tam už byli, a prohlídly si nespočet fotek, moc jsme vlastně nevěděly, do čeho jdem a co čekat. Zkrátka jsme byly trochu nervózní. Bude to takový, jako to vypadá na fotkách? Budou tam fajn lidi? Nebudeme chtít po prvním dni odjet zpátky domů? 

Všechny obavy nás naštěstí opustily už v autobuse. Tam byla atmosféra natolik přátelská, že nám nezbývalo nic jinýho, než nechat všechnu nervozitu stranou a začít si naplno užívat těch 10 dní, který byly před náma. A že to stálo za to! Snad všechno, na co si vzpomenu, bylo perfektní (dobře, až na to, že je Oťa natolik škodolibej, že mi chtěl překazit závěrečný závody. A ještě se tomu smál!!!!). Skvělí spolubydlící na domečku, schopní a přátelští organizátoři, super výlet, párty, spoustu parádních lidí, a hlavně to surfování. To všechno nám umožnilo zažít fakt nezapomenutelnej týden. Ono totiž sedět u oceánu na pláži se sklenkou vína při nádherným západu slunce nebo po několika nezdařených pokusech a téměř bez sil konečně chytit tu správnou vlnu, fakt nejsou věci, který by člověk zažíval každej den. Surfování člověka prostě pohltí. Je to jako když jíte pistácie. Dáte si jednu a pak už nemůžete přestat. 

Všechno ostatní, co jsme za ten týden stihli (výlet do San Sebastianu, nákupy, večeře v mušlárně, boží zmrzlina, …) byla už jen taková třešnička na dortu, díky které byl ten týden ještě záživnější. A tak jsme se po 10 dnech vracely sice s nemalým spánkovým deficitem a bolavými svaly (pádlování fakt není jen plácání rukama ve vodě), ale zato spokojený jako želvy 



zpět do blogu

blog comments powered by Disqus