Blog

 
LIFE IS BETTER WHEN YOU SURF

15. 7. 2019

Děkujeme Lucce za krásný blog z druhého týdne ve Francii. Lucka krásně popisuje, co je potřeba, abyste zvládli na surfu první krůčky a užili si pobyt jak jen to půjde!


Když se řekne surfování, tak si většina lidí představí namakaného opáleného kluka ošlehaného větrem projíždějícího, jak teď už vím, tak zvaným barelem nejlépe ještě s jednou rukou ve vodě a s úsměvem od ucha k uchu na tváři. Neboli si představí něco, co pro lidi žijící daleko od moře, je jen těžko představitelné a ještě hůře zrealizovatelné. Jenže ono to naštěstí nemusí vypadat jen takto, protože dostat se na takovou úroveň stojí spousty malých krůčků (a to doslova, jelikož krok je v tomto sportu až moc veliký pojem J). Tak se pojďme na těch prvních pár začátečních krůčků podívat.


Krůček číslo 1: ODHODLAT SE

                Loňské léto se dvě mé kamarádky vypravily na svůj první surf- trip do Hossegoru do Francie s tím, že se jedou naučit surfovat. A první zpráva, co mi přišla po jejich první lekci, byla plná nadšení. ,Je to naprostá bomba, ‘ psaly. Po návratu už hledaly další termín a já se k nim měla připojit. Nakonec se ale ve mně ozval strach a na poslední chvíli jsem to zrušila. Rok se však s rokem sešel a já seděla v autobuse na cestě do Hossegoru za holkama, které tam už byly, a to dokonce s partou spolužáků. Co víc si přát? Týden plný surfování před námi a v autobuse vládl nedostatek spánku, jídla a taky skvělá atmosféra a až přemíra horka. A bod jedna byl splněn. Odhodlali jsme se.



Krůček číslo 2, 3, 4, 5, ….: NEBÁT SE, UČIT SE, ZKOUŠET TO A VYDRŽET… A TO POŘÁD DOKOLA

                Po náročné cestě jsme se vydali na obhlídku městečka, koupili si nejlepší italskou zmrzlinu, ubytovali se a šli se protáhnout na skvělou jógu s Verčou, jež byla údajně zaměřena na surfování. To jsme ale zjistili až ráno na první lekci. Večer jsme na společném grilování dostali pokyny, rozdělili nás do skupinek a ráno už jsme byli, s půjčenými surfy a neopreny na sobě, nastoupeni a připraveni se učit s naším skvělým instruktorem Sergem, jehož oblíbená slova byla ‚‚Big paddle‘‘ a ‚‚Ale ale ale ale‘‘.  Když jsme se však přiblížili k moři, ztuhli jsme. Vlny totiž nikde. Oceán byl jak Jadran v Chorvatsku. Nakonec jsme to však nejvíc ocenili, protože jsme se naučili, jak správně na prkně ležet, jak pádlovat (což je mnohem důležitější, než si někdo může myslet) a kdy se vlna chytá a jak ji s prknem v ruce překonat a věřte mi, že to nebývá lehké, a o čem to surfování vlastně je. Ke konci lekce se pár z nás zvládlo postavit a kdo ne, tak to dohnal odpoledne na samostatném tréninku. Co jsme ale věděli večer všichni, byla jedna věc. Bylo to naprosto skvělý a rána jsme se nemohli dočkat.              

                Druhý den už se vlny objevily a najednou to ‚‚surfování ‘‘ vypadalo úplně jinak. Ono postavit se je jedna věc, ale když se vám podaří postavit a najednou cítíte, že máte v sobě stabilitu a víte, že pokud v té pozici tak zůstanete, tak nespadnete. A pak už jen prkno pod vašema nohama jede po pěně (protože na to sjet čistou vlnu, jsem si musela ještě počkat J) a vy z něho skoro u pláže seskočíte zpět do oceánu a dáte ruce vítězně nad hlavu. Protože tenhle pocit jste ještě nezažili a nikdo na světě ho vám nedokáže slovy popsat. Tak moc neskutečné a skvělé a dechberoucí to je. Jo, je to těžké jako blázen a bude vás to stát spoustu sil, úsilí a píle a trpělivosti a všeho dalšího a není toho málo. Ale stojí to za to.

Mohla bych vyprávět o tom, že mě vzápětí smetla velká vlna a pak další a další a další, ale o tom to není. Když se vám tu vlnu/ pěnu podaří (skoro) ‚‚ zkrotit‘‘ a vy ji úspěšně bez pádu sjedete, nikdy na to nezapomenete. Je to o tomhle. O tom pocitu. A taky o té partě lidí okolo vás. Prožila jsem naprosto nezapomenutelných devět dní plných smíchu, jídla, přátel, pohody, párty a hlavně toho surfování. Taky hrozně moc zážitků a vědomí, že tohle rozhodně nebylo naposled.

Lidé ze surf- tripu jsou skvělí, vtipní (občas tak moc, že vás budou bolet svaly na břiše nejen ze surfu ale i ze smíchu) a opravdu se vám věnují a pomohou vám s čímkoliv budete chtít.  Jsou opravdu ochotní a člověk na nich vidí, že svou práci dělají s láskou a jediné o co jim jde, je člověka něco naučit. Takže děkuji surf- tripu, že mě naučil dvě věci: zaprvé, že nosit surfařské pončo se dá 24 hodin denně a už bez něj nedám ani ránu (dokonce v něm píšu i tohle) a za druhé (a to si všichni zapamatujte): Life is better when you surf!



>>>Surfové pobyty jsou k dispozici i v září! Více informací nalezneš zde!<<<



zpět do blogu

blog comments powered by Disqus