Surfování v Léonu – blog od Helči
Helča s Gabčou se vydaly surfovat do Léonu a tady si můžeš přečíst, jak se točené odehrálo.
K tomu jet surfovat mě dovedla moje kámoška Gabča. Rok zpátky už byla ve Španělsku a říkala, že by s sebou ráda měla letos parťáka. Jednou jsem tak koukala na svůj DREAM LIST, který jsem kdysi psala a bylo tam napsáno – Surfování na Srí Lance. Říkala jsem si ale, že by nebylo špatný zkusit nejdřív surfovat někde v Evropě. No a LÉON byl naší jasnou volbou.
Po brzkém ranním příletu do Bordeax nás na letišti čekal Vojta s dodávkou. Cesta do Leonu trvala asi hodinku a půl. Po cestě jsme se ještě stavili nakoupit něco na zub v místním obchůdku, kde mají výborný a docela i levný potraviny, což mě jako nutriční terapeutku velmi zaujalo (haha :D). Už na nákupu proběhly první seznamovačky naší plně holčičí sestavy a už tehdy jsme věděly, že to bude skvělý týden.
Na domečku nás čekal Špáťa se Sísou, kteří nás přivítali a ukázali nám naše bydlení na následující týden. Po lehkém vybalení jsme šly s holkama prozkoumat okolí. Podél našeho domečku byla dlouhá cyklostezka, která vedla buď směrem ke krásnému jezeru nebo do městečka s obchody a pekárnou (o té později, mňam). K večeru jsme si ještě vzali skejty a jeli se projet při západu slunce. Ačkoli jsme byli všichni vyčerpaní z náročného cestovacího dne, nezastavilo nás to od navštívení večerních slavností, kde jsme si zatancovali a načerpali skvělou tamější atmosféru.
Ráno dalšího dne už nás čekala první lekce s instruktorem Samem. Některé z nás už někdy surfovaly, takže byly mírně zdatnější, než druhá skupinka začátečnic. S respektem a pokorou vůči oceánu jsme se snažily dobýt oceánské vlny a některé z nás si už první den sjely aspoň pěnu. Na konci lekce jsem s nadšením a vděkem objala Gabču s poděkováním, že mě sem vzala, protože jsem byla šťastná jak blecha. Ten pocit, kdy se poprvé postavíte na prkno, i když jen na malé vlně, bych přála zažít každýmu. Během týdne jsme se v surfování zlepšovaly a zvykaly si na sílu vody. Díky videocoachingu jsme se nejen nasmály našim pádům, ale hlavně jsme se poučily z našich chyb, díky čemuž nakonec několik šťastlivců sjelo i pár zelených vln. Taky jsme se naučily, že surfaři nesnáší písek, protože se dostane úplně všude (je to pravda, domů jsem pár zrnek dovezla). Po surfovačce byla skoro vždy možnost vyplácnout se na pláži a chytat bronz, nebo si třeba házet s diskem. Potom jsme obvykle zamířili všichni společně domů, kde jsme si uvařili nějaký dobrý obídek a měli možnost pochillovat.
Mezi odpolední program patřilo například trénování na surfskateu v nedalekém skateparku. Skejty jsme si s holkama mohly vypůjčit kdykoliv a jet se projet třeba k jezeru. Kromě surfskateů byly přes celý týden k dispozici kola, která skvěle sloužila pro ranní projížďky do místní pekárny pyšnící se čerstvými croissanty, pain au chocolat (čti rypáčky), bagetami a podobně, které nám zpříjemňovaly každé ráno. Příjemné dny v Leonu nám taky okořenil turnaj v petanque nebo jóga se Sísou, která nám trošku protáhla naše surfama namožený těla. Večery jsme trávili společně a nechyběl ani legendární turnaj v beerpongu, který jsme s Gabčou, i přes aktivní pokusy o magické umění, prohrály (:D). Během týdne jsme taky navštívili městečko Hossegor, odkud jsme si odnesli nějaký pěkný kousky od surfařských značek, abysme zapadli! A čekala nás tam taky dokonalá zmrzlina…
Ke konci týdne se s námi loučil Vojta, kterého čekaly pracovní povinnosti v ČR. Na rozloučenou nám se Špáťou proto připravili výborný burgery, na kterých jsme si všichni pošmákli. A jak už to tak bývá, když se má člověk krásně, čas utíká rychlostí blesku. Stejně tak rychle utekl i tento týden, který patřil k nejlepším v mým životě. Nastalo loučení a brzký ranní objezd na letiště. Kdybych měla říct 3 věci, které popisují tento týden, tak je to smích, adrenalin a klid na duši. Co víc si přát. Díky za tuto příležitost a něco mi říká, že se sem ještě vrátím…
