Žádné kafe vás neprobere víc než wipe out
Člen vítězného teamu realityshow cool wave, romantik, surfař, kafíčkář a lovec dívčích srdcí Zbyňa nám sepsal, jak probíhal boat trip na Maledivách.
„Vítězný tým, kterému moc gratulujeme, vyhrává dvanáctidenní pobyt na Maledivách na surfové lodi!“ Takhle přesně jsem se začátkem března dozvěděl od Terky Olivové o své cestě na Maledivy. „Hmmm, to je až v říjnu, to je za dlouho, to se ještě stane věcí,“ říkal jsem si. Najednou jsem se ale vzbudil v neděli 7. října a zjistil, že za 4 hodiny mi letí letadlo! Pas, cestovní pojištění, krémy na opalování a co dál? Něco jsem naházel do kufru a dle hesla „Co nemám, to nepotřebuji“, se vydal za dobrodružstvím.
Po pár hodinách letu a přespání na Srí Lance jsem od pilota konečně uslyšel: „We are ready for landing.“ Kouknul jsem se z okna a viděl několik nádherných malých ostrovů. Hned po příletu jsme se sešli se zbytkem skupiny, a přesto, že jsme se s mnohými vůbec neznali, působili jsme od začátku jako sehraná parta. Už na letišti nás také přivítal manažer lodi a my se tedy mohli přesunout do přístavu. Malá loďka nás doplavila k hlavní lodi, na které jsme měli strávit 12 dní. Od nalodění jsem se nemusel téměř o nic starat. Skvělá posádka tvořená převážně z Maledivců doplněnou o kuchaře ze Srí Lanky nám vytvořila opravdu velký komfort.
Hned první den jsme se rozhodli ozkoušet místní vodu a protáhnout na vlnách svoje těla zmačkáná z letu. Nezvyklé bylo už to, že jsem vůbec poprvé mohl surfovat bez neoprenu. Takže odpadla spousta práce a usílí ještě před napádlováním první vlny. Na další dny byl program také jasný. Budík na 5:30 a v 6:00 na loďce, která vás doveze až k peaku (na tohle by si člověk rychle zvyknul), a musím uznat, že žádné kafe vás neprobere víc než pořádný wipe out.
První dny se moje pojezdy daly spočítat na prstech jedné ruky, ale po nasbírání nových zkušeností, seznámení se s místními spoty se moje čísla začala zvedat (alespoň na prsty i na ruce druhé). Zajímavé byly i souboje na line upu. V jednu chvíli soupeříte s lidmi kolem sebe o vlnu a o pár vteřin později soupeříte všichni společně s vlnou, která se rozhodla důkladně vyčistit line up. A i když náhodou žádná vlna nejde, o zábavu se častokrát postará stádo delfínů plující kousek od vás nebo zvědavé želvy.
Po náročném surfování bylo zapotřebí doplnit energii. Měl jsem trochu strach, jestli nebudu na lodi umírat hlady, ale opak byl pravdou. Kuchař s jednoduše zapamatovatelným jménem Dineshruwansiri nám chystal každý den výborné pokrmy ze srílanské a maledivské kuchyně a já řešil přesně opačný problém, abych se moc nepřejedl a mohl rychle vyrazit na vlny. Přišlo mi, že počasí muselo být snad objednané, protože vlny se postupem času a dnů zvětšovaly. A když náhodou někdo z posádky nabral dojmu, že už se cítí „přesurfován“ (nikdy bych neřekl, že to slovo použiji), mohl využít šnorchly a ploutve a prozkoumávat nádherné korály pod hladinou.
Se západem slunce zapadla i naše naděje chytit ten den další vlnu. Byl čas zakotvit loď za jedním z ostrovů, tak aby to s námi přes noc moc neházelo. Zde přicházel prostor dát si zasloužené pivko, přečíst další kapitolu knihy anebo si zahrát nějakou tu společenskou hru. Nejoblíbenější hrou se stal bezesporu Kent, díky kterému jsme mohli zavzpomínat na základní školu (heslo, které jsme s Chosem vymysleli, dodnes považuji za jedno z nejlepších!). Nicméně je potřeba uznat, že holky nám byly statečnými soupeřkami.
Jak někdo z naší party vtipně shrnul: byl to takový lyžák. Hrály se karty, řešily se vztahy a dokonce i flaška se hrála! Bez přehnaného sentimentu můžu napsat, že každý z nás bude na tento výlet vzpomínat do konce života. Stejně tak každý z nás věří, že tato naše návštěva Malediv nebyla jeho poslední. Já už předběžně obeslal kamarády, že bych chtěl na této lodi rozlučku se svobodou. Tak uvidíme!