Lanzarote v květnu od Danči

Po příletu na ostrov nás přivítalo slunce, teplo, vůně oceánu a Špáťa s Dančou (ano, byly jsme tam dvě toho jména). Cestou na ubytko nákup a kochání se okolím. Po příjezdu opět pozitivita. Úplně nejvíc luxusní a prostorný bungalov se dvěma koupelkami a toaletami. Bůh je! 😊

Následovala ještě více luxusní a delikatesní Špáťova grilovačka, ano – bůh je. Během ní a po ní samozřejmě běžela aklimatizační party a po půlnoci většina účastníků postupně mizela v pelíškách. My s Luckou jsme se rozhodly dopít víno na pláži při rozmlouvání s oceánem, vždyť je to hned tady kousek. A bylo to kousek. Cesta na pláž trvala asi dvě minutky a noční oceán měl fakt co říct. Cesta zpět trvala tři hodiny a to už moc nemluvil nikdo!

První komplikace nastala, když jsme nemohly rozhořet zapalovač. To samo o sobě mohlo být varování, ale nevzdaly jsem to a vlezly za nějakou zídku, kde to už s tím zapalovačem šlo. Cena za přelez zídky byly jen roztržené legíny a trochu odřená noha. Zatím v pohodě. Následovalo bloudění mezi dunami písku, bungalovy všeho druhu, které však ani jedné z nás nepřipadaly povědomé, ano došlo i na pláč a paniku, udušenou však vědomím, že i Jeníček a Mařenka nakonec našli světlo!

Po několikátém překonávání písečné duny, tentokrát jsme už lezly po čtyřech, Lucka zvolala, že jsme jako Ježíš. Taky musíme překonávat takové útrapy. A musely jsme. Po duně následovala zídka zavátá sněhem! Čtete dobře. Když je něco zaváté, tak jedině sněhem. Určitě znáte tu písničku od Goťáka „…oči má sněhem zaváté…“? …Tak vidíte.

Nakonec jsme v pořádku dorazily domů a já si dala ještě sprchu a umyla si zuby. Krémem Eucerin SPF 50+. A fakt to funguje – za celý týden jsem měla spálené od sluníčka ledacos, co nebylo pod neoprénem, ale zuby – ty fakt ne!

Po naší skialpinistické Ježíšově výpravě pouští se dobře spalo a druhý den byla celá parta šesti připravená na první lekci surfování. Nafasovali jsme neoprény a surfy a místního lektora Eduarda a šlo se do vody. Vlny optimální, podmínky vyhovovaly začátečníkům i pokročilým, surfařům i gymnastům, horolezcům, lyžařům a myslím, že i tomu Ježíšovi 😊

Špáťa nás, krom dodávání dobrých rad a sebevědomí ve vodě, fotil a natáčel a díky jeho videocoachingům na začátku a na konci, jsme mohli vidět zlepšení, posuny, odbourání některých chyb a vůbec celkově bych řekla, že fakt vypadáme všichni ve vodě skvěle! Což ostatně bylo první pravidlo, které nám bylo na začátku vštěpováno – vypadat hlavně dobře!

Kdybychom se my holky svěřily Špáťovi dříve s tím, že máme všechny odřené půlky od švů neoprénu, věděly bychom, že by stačilo namazat si předmětná místa vazelínou a surfování by celkově mohlo být příjemnější. Na druhou stranu, ve vodě se veškerá zranění nějak ztratila z mysli a soustředili jsme se jen na vlny a surfy. Jak říká Zuzka, je důležité splynout s oceánem a pak už to jde samo.

Na ostrově je docela větrno a taky pod mrakem. Jaké bylo naše nadšení, když v den třetí lekce bylo nebe bez mráčku, pořádný pařák, my v neoprénech jsme táhli surfy skoro až na odvrácenou stranu pláže (někdo měl problém jej tahat i na přivrácenou stranu pláže, chacha), odřené zadky bez vazelíny si žily svůj příběh a nový lektor Mauricio nás uvítal nejen běžnou rozcvičkou na protažení svalů, ale chtěl po nás několik rovinek sprintu tam a zpět po písku. Jak my se těšili do vody, neumím ani popsat😊

Perfektní Špáťův servis se projevil nejen v neuvěřitelné ochotě cokoli poradit, cokoli zařídit a s čímkoli pomoct, ale zažili jsme taky úžasné výlety a gastronomické zážitky.

První z nich byla zastávka v La Santa, kde jsme pozorovali místní borce na vlnách při západu slunce a dali si ochutnávkovou večeři o šesti chodech. Mezi nimi byla smažená chobotnice (chutnala, jako bůček) nebo smažená moréna (místní jídlo, chutnalo to, jako škvarky). Ale rozhodně nezůstávejte doma u bůčku, škvarek a surfování po internetu, jeďte na Lanzarote!

Cesta přes ostrov se zastávkami na vyhlídkách, kde jsme mohli pozorovat naprosto kýčovitě nádherné výhledy byla okořeněna například čůráním mě a Zuzky za autem (protože kde se na ostrově bez zeleně chcete schovat?) v šíleném větru, který….no prostě bylo to okořeněno.

Zastávka v kavárně na vyhlídce Mirador byla zase okořeněna o nejlepší čokoládový dort na světě. Ptala jsem se a prý je to Lanzarotská specialita. Pokud nejste vůbec založením na krásu přírody kolem sebe, doporučuju jet tam už jen kvůli tomu dortu.

Skvělý byl výlet do vulkanického přírodního parku Timanfaya, kde jsme měli oči zaváté pro změnu popílkem, ale viděli jsme věci v Evropě nevídané. Například rodinku sedící a obědvající za zátarasou „zákaz vstupu“ kvůli ochraně geologicky a ekologicky cenného území. A představte si – nebyli to Češi!

V pobřežní vesničce El Golfo jsem si dali výborný oběd v restauraci přímo u oceánu, viděli pláže s černým pískem, sladkovodní jezírko asi dvacet metrů od oceánu (ten je slaný, jen pro připomenutí).

Viděli jsme unikátní vinice – unikátní způsobem pěstování révy, políčka aloe (místní výrobky z aloe seženete na Lanzarote všude v obchodech), opuncie, občas i olivovníkové háje, ochutnali místní kozí sýr, nejlepší paellu dostanete hned ve vesničce Famara, což je od bungalovového městečka asi 15 minut po pláži. Nezapomeňte ale, že to bylo v restauraci s ratanovými křesílky. Nesplést, v ostatních restauracích mají nejlepší zase něco jiného, třeba tapas. Při návratu po setmění je dobré mít buď ty skialpy, jak jsem psala na začátku, a nebo stačí čelovka😊

Poslední večer na Lanzarote, kdy jsme potřebovali dopít zásoby vína, abychom je netahali domů, jsme se zase dostali ke sněhovému tématu, kdy Tomáš prohlásil, že Zuzka zásadně lyžuje, když je roční období zima i kdyby bylo jen dvacet čísel sněhu – ale ne na výšku, na šířku!

Zkrátka a dobře – kuličku neohneš!

Děkujeme Špáťovi, Surf-Tripu, Danče a já děkuju taky i Vám parto – Zuzko, Tome, Jani, Luci, Šimone, za nádherný a smíchu plný týden! Janče taky děkuji za vypůjčení její hlášky – té s tou kuličkou😊

Dana