Zpátky u oceánu – Zase jako doma
Po skvělém Hossegoru a Langre jsem se rozhodla pro změnu. Těšila jsem se na nové místo – LEON, a přišlo to. Brzy ráno jsme se zalepenýma očima vystoupily v Bordeaux z letadla. Během čekání na kufry jsme se snažily podle “Vans a čepice” poznat, kdo s námi jede také na Surf-trip. S Barčou jsme se sešly jen dvě z “Otikova harému”. Nastal čas si najít nové kámoše:)
Špáťa na nás čekal u dodávky. Zalepené oči nám po cestě rozlepilo cappuccino po francouzsku a rychlý nákup. Potom se už jelo se do domečku v Leonu. Stál u silnice a byl schovaný za vysokým bambusem. Přivítaly nás Káťa se Sísou a ukázaly nám naše útulné bydleníčko. Skromné podkroví, kde jsme pospolu fungovali celý týden. Moravský párek a rodinky bydleli ve vedlejších apartmánech. Po příjezdu jsme šli prozkoumat místní jezero, takzvaný “Kačák”. Posloužil nám jako brouzdaliště a posezení s vodou až po ramena, což se na unavenější příjezdový den hodilo. Odpoledne jsme si rozdělili prkna a zkusili neopreny. S Bárou jsme si vybraly červený hard prkna. Jména pro ně byla hned jasná – Jahoda & Malina. Zůstala jim až do konce pobytu.
Hned první dny jsme vyrazili poznat sílu francouzského oceánu. Po cestách na pláž nám vyhrával DJ Maťas. Dodávka skoro vybuchovala hudbou a naším zpěvem, ale Káťa nás vždycky trpělivě dovezla až na místo. Po delší cestě na pláž jsme museli zvolit společnou strategii nošení prken, aby zbyly i nějaké síly na boj s vlnami a proudy oceánu. Po pár dnech si tělo lépe zvyklo a dostali jsme se na line-up. Písek i slaná voda se staly naší součástí.
Po surfovačce bylo potřeba umýt, pověsit neopreny a dobít baterky. Opékali jsme, co se dalo na oblíbené planche, šlofikovali v hamace nebo na lehátku s knihou. U vidochachingu nám potom Špáťa vysvětloval, co na našem surfování zlepšit. K večeru jsme se s pívem, vínem či surfskaty vydali rozloučit se sluncem na molo Kačáku. K tomu nás bavili i místní francouzští teens a jejich námluvy. Po cestě zpátky jsme potkali kromě labutí a dalších atrakcí minigolf. Museli jsme se tam další den vrátit na pořádný turnaj. Další turnaje nechyběly, a to v Petanque nebo Beerpongu. V Petanque bodovali ti, kteří odhodili základní kuličku co nejdál mezi drny z kopce, aby ji soupeř hůř viděl a neměl jednoduché se k ní trefit. U beepongu se zas dámským týmům podařilo zahanbit legendy Pavla s Romanem na návštěvě, během které jsme neměli skoro žádné vlny. Ti, co měli potom lehčí rána, si mohli půjčit kola a vyrazit pro čerstvé croissanty, čokorolky nebo bagety. Zpříjemnili ráno těm, co ta rána měli těžší. Aktivnější se potom krásně protáhli jógou se Sísou. Kola nám během dne hezky posloužila i na výlety do města nebo na nákup do nejbližšího Carefouru. Kdo se nevešel, vezl se vzádu na nosiči. S plnými košíky na kolech jsme se vraceli spokojeně naložení zpátky. Po cestě občas i na cestě jsme se odměnili nanukem. Na výlet jsme vyrazili i do Hossegoru. Nejdřív jsme tam vymetli surf outlety s oblečením. Občas jsme neodolali a nějaký ten kousek si museli pořídit. Potom jsme se podívali do města a zmrzku si snědli při koukání na malé Francouze skákající nadšeně z mostu. Večer jsme nevynechali ani oblíbenou mušlárnu. Připravují tam skvělé mušle, krevety nebo sardinky na planche. Kořeněné jsou prý tajnou směsí. Jako dezert nám potom vyšel nádherný západ nad oceánem sdílený s místními vyklidněnými Francouzi.
Na konci týdne přišlo vzpomínání u promítání fotek z celého týdne. Loučení s Moraváky se protáhlo až do brzkých ranních hodin. Tři šťastnější jsme pokračovali do dalšího týdne a netrpělivě očekávali novou skupinku, která se také moc příjemně vydařila. Během týdne jsme se snažili ve vodě vychytávat chybky z minulého týdne. Když nám silné vlny dávaly co proto, dostat se na line-up bylo těžce vydřené, proud nás stále odnášel do vedlejší laguny a dál do Španělska , radši jsme vše vzdali a zahráli si americký fotbal na pláži s rozhodčí Sísou.
Pan doktor Štěpán nám potom večer zorganizoval dokonalé burgrobraní se Sangrií, kdy jsme mlaskali až do vesmíru. Týden rychle utekl a potom už nastalo znovu loučení, promítání parádních fotek od Káti, noční surfskatování a balení. Brzy ráno se mi podařilo přibalit žabky do svého kufru, které jsem zjistila, že moje nejsou . Bude alespoň důvod se ještě vidět. Jsem vděčná za ty dva společně strávené týdny. Byly moc fajn. Nemůžu se rozhodnout, kde se mi líbilo více, jestli ve Francii nebo Španělsku, ale jedno vím jistě – k oceánu se ještě vrátím.
Aloha příště!
