Sečteno podtrženo – neskutečné dva týdny.

Káťa se už po několikáté vydala na náš surfový kemp. A o tom, jak neskutečné dva týdny to byly, se rozepsala v tomto blogu.

Jestli jsem se na něco po maturitě opravdu těšila, bylo to až konečně zase vyjedu někam do světa za surfováním. Původní plán byl sehnat si nějaký kemp nebo hostel u oceánu, kde bych přes celé léto mohla jako dobrovolník pomáhat a ve volném čase se pokusit trochu zapracovat na svém surfování. Jak ovšem bývá zvykem, věci často nejdou podle plánu. Dobrovolničit k oceánu jsem nakonec sice vyjela, ale jen na dva týdny, na ostrov, kde se za celé léto nezvedne jediná vlna (ponaučení pro všechny: než se impulzivně rozhodnete někam vyjet, podobně jako já, zkontrolujte si předpověď a místní podmínky na surf sami, ať neopren netaháte zbytečně).  Ale o tom třeba někdy příště…

I když jsem si tedy léto a cestování užívala plnými doušky, bylo mi jasné, že se k oceánu chci ještě podívat a pokusit se chytnout pár vlnek. A tentokrát už nebylo pochyb, že pojedu právě se Surf-tripem. Těšila jsem se, že po dlouhé době uvidím všechny skvělé lidičky z crew a že určitě poznám další fajn cestovatele s podobnými zájmy jako mám já. O destinaci jsem taky nemusela dlouho přemýšlet – španělské Langre bylo poslední evropskou destinací, kam jsem se v rámci surf-tripových zájezdů ještě nepodívala.

Abych si cestování udělala ještě o něco zajímavější odlétala jsem z Polska, kde jsem ještě byla na dovolené s kamarády. V tu dobu jsem ještě neměla zařízenou zpáteční letenku a stále jsem si pohrávala s myšlenkou, jestli bych se ze Španělska ještě na týden nepřesunula do Francie, do Hossegoru. Nakonec moje cestovatelské já toužící po surfování zvítězilo a mohla jsem se tak těšit ne na jeden, ale rovnou na dva týdny plné surfování a dobré zábavy.

22.srpna, jsem v brzkých ranních hodinách nastupovala do letadla, mířícího do cílové destinace Santander. Tady jsem měla pár hodinek na rychlou obhlídku alespoň některých z místních památek a zajímavostí. Během odpoledne už jsem se ale trajektem nechala svést do městečka Somo, kam pro mě měl dojet někdo ze surftrip crew. Dorazila Nicol, oplývající humorema dobrou náladou, se kterou patnáctiminutová jízda do Langre utekla jako nic. Po příjezdu jsem konečně mohla odhodit všechna svoje zavazadla, něco málo jsem vybalila a vzhledem k tomu, že jsem “na baráčku” byla zatím jediná, běžela jsem se podívat rovnou k oceánu. Během pár chvil jsem si uvědomila, jak je Langre krásné – z jedné strany ho obklopují majestátní Pyreneje, z druhé se rozprostírá oceán s překrásnými útesy… prostě nádhera. Když jsem se z pláže vrátila, v domečku už bylo podstatně víc živo – ihned mě přivítaly známé tváře a během pár chvil jsem se dala do řeči i s pro mě úplně novými lidmi. I přes lehkou únavu jsem si neskutečně užívala čas strávený v obklopení skvělých lidí, se kterými nebyla o zábavu nouze. Minuty utíkaly jako o závod a neplánovaně jsem se dočkala i nočního příjezdu zbytku party, se kterou jsem celý následující týden prožila.

Druhý den ráno jsme společně jeli na nákup všech nezbytností a po příjezdu na nás čekala výborná snídaně (na ty palačinky budu vzpomínat ještě dlouho…). Následoval rychlý bezpečnostní meeting a rozdání surfů, které jsme měli k dispozici během volných chvil mezi lekcemi a společným programem.

No a odpoledne konečně přišla ta chvíle, kdy jsme vyrazili na naši úplně první lekci do surfařské školy AWA v Somu. Do parády nás dostal místní instruktor José, který nám vysvětlil všechno potřebné a snažil se nám předat něco z jeho “know-how” (a jako bonus nám čas od času dával instrukce i v češtině…“Pádluj!”, “Nahoru!” atp.) Na tuto i všechny další lekce nás doprovodila skvělá Karol, která nám ve vodě i na souši poskytovala psychickou podporu, cenné rady, dobrou náladu a občas i velmi potřebné překladatelské schopnosti 🙂 AWU jsme za celý týden navštívili celkem čtyřikrát, ale díky možnosti dojít si s půjčeným surfem na pláž v Langre jsme se do vody dostali každý den. Podmínky byly většinu týdne veeeelmi poklidné, ale myslím si, že to nikomu z nás úplně nevadilo a moc jsme si to užili i na takovýchto “double over-ankle” vlnkách. Když jsme zrovna nebyli ve vodě, měli jsme možnost užít si pestrý program, co pro nás byl nachystán. Zapracovali jsme na našem surfování i na suchu, například během take-offového workshopu, surfskateové lekce nebo videocoachingu, díky kterému si člověk lépe uvědomí chyby, které ve vodě dělá, ale i svoje silné stránky (bonus: je to nejlepší komedie, kterou za celý týden uvidíte). Nechyběla ani přednáška o oceánu, výlet do Santander za zmrzlinou a tapas, jóga, grilovačka, Jager party, večerní výjezd do Somo na večeři a na pár her kulečníku, večerní promítání Surf´s Up (nejlepší film o surfování, opravdu!), procházka po pobřeží po útesech nebo táborák na pláži… Prostě a jednoduše to byl krásný, nabitý týden! 

Přejezd do Francie:

Jako mrknutím oka byl týden pryč a přišel čas na odjezd do Francie. Díky celé crew, která všechno obstarala (a nikdy s ničím nechtěla pomoct), jsem dopoledne měla možnost užít si poslední, velmi povedenou, surfovačku na Playa de Langre a odpoledne jsem se jen svezla s těmi, kteří se do Hossegoru na další tři týdny přesouvali…No, starali se o mě jako o vlastní. 🙂 I po třech hodinách za volantem měli všichni náladu vyrazit na pláž na západ slunce, což bylo asi to nejhezčí přivítání ve Francii, které jsem si mohla přát.

Následující den se nesl v duchu příprav na příjezd nové skupinky cestovatelů, a v mém případě i intenzivnějšího odpočinku. Večer už se celá nová parta sešla u uvítací grilovačky (o kterou se postaral grill master Peťa a která byla jako vždy fenomenální) a seznamování začalo nanovo. Ani tentokrát jsem nepochybovala o tom, že to bude parádní týden s parádními lidmi.

Další ráno jsme odstartovali jógou s Barčou a odpoledne jsme se už hnali za vlnami. Ten den jsme bohužel nevychytali úplně nejpřátelštější podmínky, ale v průběhu celého týdne se pěkně prostřídaly – ze začátku jsem tedy minimálně já dostávala od oceánu trochu za vyučenou, pak ale přišly dny, kdy se nám poštěstilo a vlnky byly jako na objednávku. Karol se Špáťou si nás rozdělili do dvou skupinek na základě zkušeností a během lekcí se nám pečlivě a trpělivě věnovali.

Stejně jako ve Španělsku, ani ve Francii nebyl prostor pro nudu – vždycky byl v plánu nějaký výlet, workshop nebo jiný zajímavý program. Navštívili jsme nedaleké letovisko Biarritz, shodou náhod jsme se stihli zúčastnit i festivalu latinskoamerické hudby, samozřejmě nechyběl ani výlet do Hossegoru s povinnou zastávkou ve vyhlášené zmrzlinárně, večerní zábava v podobě přednášek, Turnaje vesmíru v adventure petanque a beerpongu, trénink pádlování, videocaoching, surfskaty, tradiční večeře v mušlárně se spoustou sangríe, večery strávené na pláži… Nechápu, jak se to stalo, ale další týden byl ten tam a všichni jsme spolu seděli u jednoho z bungalovů a prožívali “nostalgickou chvilku” s fotosmyčkou a videem, které si pro nás surf-trip partička připravila.

Sečteno podtrženo, byly to neskutečné dva týdny, ze kterých budu čerpat radost ještě hodně dlouho. Loučení bylo všechno, jen ne jednoduché, ale to k tomu asi nevyhnutelně patří…

Na závěr mi nezbývá říct nic jiného, než že děkuju všem ze surf-tripu – Ivet, Karol, Síse, Špáťovi, Barče, Péťovi, Nicol, Fílovi, Vikimu, Barunce a Janče – za to, že z těch dvou týdnů udělali ještě lepší zážitek, než ve který jsem mohla doufat, a za to, jak skvěle se o nás po celou dobu starali. Velký dík samozřejmě patří i úplně každému, koho jsem během těchto dvou týdnů poznala, protože bez nich by to nikdy nemohlo být takové, jaké to bylo…

Tak já už radši končím a ahoj zase někdy u oceánu!