Blog

 
Family week ve Španělsku

20. 8. 2018

O shrnutí rodinného týdne ve Španělsku jsme poprosili Sváťu Karlíčkovou, která vyrazila na surfovou holčičí jízdu se svojí dcerou Bárou.

Je to už pár let, co jsem na Lanzarote chytila svou první vlnu. Od té chvíle jsem věděla, že se chci k oceánu vrátit. Letos to vyšlo a protože to byla holčičí dovolená s mou dcerou, family week ve Španělsku nám připadal jako nejlepší volba.. Do Langre jsme s Barčou dorazily o něco později, než ostatní, ale záhy bylo jasné, že family week je ta správná volba. Všechny děti s energií zajíčka Duracela, tak trochu vybijokna tvořící sehraný gang i jejich pohodoví rodiče byli příslibem báječných dní. Kochali jsme se nádhernými západy Slunce a z úchvatných pobřežních útesů vyhlíželi vlny. A vlny přišly….(Pozorný čtenář jistě zaznamená, že v dalších řádcích je to pouze o mě. Vysvětlení je jednoduché - nic víc jsem nezvládala…)

…Stojím ve vodě a snažím se ji číst. S obrovským respektem pozoruji oceán řítící se proti mě. Set vln se rozbíjí o břeh - teď musím vyrazit, dostat se za ně, do bezpečí, na lineup. Lehám si na prkno a pádluji. Čím blíže je místo, kde se vlny lámou, tím rychleji. Mozek hodnotí tuny vody měnící se každou vteřinou a vydává pokyny jako: “Couvej! Pryč! Na pláž!” Ale touha zdolat příboj je silnější. Překonám vrchol vlny a v propasti za ní inkasuji od prkna ránu do hrudníku. Hned začínám tušit, že tu další vlnu už nedám. Sleduji čupřinu rostoucí na jejím vrcholu a prosím: “Zlom se! Zlom se!” Láme se přímo nade mnou, Kryju si hlavu a za vydatného průplachu dutin trpělivě čekám, až se mi leash pokusí vytrhnout nohu z kyčle. Nemyslím ani na smrtonosnou rybu, ani na nudisty a obávaným lokálům takhle na dně nejspíš nevadím:))) Vyhrabu se na břeh, abych to zkusila znovu. Jednou, dvakrát… Mockrát… Někdy mě oceán vyvrhne sotva vlezu do vody, jindy po dokonalém nosedive.

A potom se to povede. Všechno.

Sedím na prkně na lineupu. Je tady neuvěřitelný klid. Odpočívám, dotýkám se prsty klidné hladiny, ale očima už hledám v tisících odstinech oceánu tvořící se vlnu. Tu nejkrásnější vlnu.

Vlastně ji spíš cítím, než vidím. Lehám si na břicho; snažím se být v tu pravou vteřinu na tom pravém místě. Pádluji ze všech sil. A najednou odpor vody pod rukama slábne, kobra…na nohy….a pode mnou neuvěřitelná, nekonečné hluboká díra…ale tentokrát žádný nosedive, žádná pračka… cítím jak voda můj surf pevně podpírá a oceán ho svou neuvěřitelnou silou žene dopředu. Jako by mě vzal na pár vteřin do náruče:)… okamžik, jež činí bezvýznamné všechny průplachy, bolavá ramena i otlačená žebra. S pocitem, že dokážu létat, se po pěně vezu až na pláž. Jsem neskutečně šťastná:))) Dokázala jsem to!

Sedám si do písku a s euforickým úsměvem sleduji děti. Můj boj o život je v jejich podání zábava, při níž stíhají ještě hrát hry…Radostné nadšení se násobí; věřím, že prožívají to, co já:) a to nás všechny spojuje, přestože ve vodě je každý tak trochu sám, jen se svým surfem.

Po lekci si s Barunkou vyměňujeme úsměvy a pár krátkých vět: Svezly jsme se! Probereme to až na výletě, protože děti jezdí Nokií:) - nezasvěcení prominou, zasvěcení chápou.

…Nádherné dny. Oceán, hory, krásná místa, fajn lidé. Pohodová atmosféra surfhouse a úžasná surftripácká parta byly obrovským bonusem navíc. Ztratila jsem pojem o čase a vypnula hned druhý den. Veliké díky!

Chcete pocítit, jaké to je vnímat naplno každou vteřinu? Zkuste se dotknout pomíjivosti a síly vln oceánu na surfu:)

PS.: Závěrem bych ráda podotkla, že surfing přináší i jiné fyzikální úkazy, než je měnící se hmotnost surfového prkna dětí v závislosti na přítomnosti rodiče na pláži. Pozorovala jsem také měnící se velikost vln v závislosti na poloze surfaře vůči vlně. Stojíte-li s prknem na břehu, má vlna úplně jinou velikost, než když se láme nad vámi a zcela jinou velikost, pokud si na jejím vrcholku stoupnete na surf a podíváte se dolů..

            >>>Pokud chceš i ty opropojit vlny, serfování se svými ratolestmi Family week je právě pro tebe!<<< 



zpět do blogu

blog comments powered by Disqus