Blog

 
Moment na vlně

8. 7. 2019

První blog tohoto léta je tady! Vděčímě za něj Štěpánce Friedlové, která mimo jiné vyhrála první kemperské závody! Děkujeme za krásný report a ještě jednou gratulujeme k vítězství!  



Nebudu vám vyprávět o tom, jak dlouhá byla cesta autem do Francie, jak se nám sešla skvělá parta lidí nebo jak byla každý druhý den party do ranních hodin. Nene, chtěla bych vám předat něco málo z toho, proč jsem se na tenhle týden se Surftripem těšila celý rok a proč se mi o surfování zdálo i ve snech.



Ale jak začít?

Musíte se sebrat a vyrazit. Jak jsem ve Francii často slyšela, jeden ošklivý den strávený na pláži je lepší než den strávený v kanceláři. A s tím nejde nesouhlasit.

Stále si pamatuji na to, když jsem jako malá viděla nekonečnou hladinu moře poprvé. Nic krásnějšího jsem od té doby neviděla. Být po roce opět u oceánu…ani nevím, jak tu radost popsat. Ten pohled na třpytící se horizont se nikdy neomrzí. A co teprve ten pocit na vlně!

Jenže k tomu vede dlouhá cesta, při které se člověk učí trpělivosti a respektu. Mám pocit, že u oceánu člověku dojde, jak občas řeší úplné hlouposti, a to, jak jsme jako lidé oproti přírodě bezbranní. Když nejsou vlny, nejde oceánu nadávat a křičet na něj. Prostě s tím nic neuděláte, a tak se učíte pokoře a doufáte, že další den to bude lepší. A učíte se taky pádům. A těch musí být hodně, protože jen ty nás posunují dál. Ale pak…



Ten pocit, když se vše povede, a člověk se pár vteřin sveze na vlně, je nepopsatelný. Přála bych ho zažít každému. Je to moment, kdy se všechno vaše úsilí, padání a pádlování spojí a vy se nesoustředíte na nic jiného. Jste právě tam…na vlně a letíte. V podstatě je to podobné meditaci, protože na jakékoli jiné myšlenky není čas. Jako začátečník se dozvíte spoustu informací a triků, které je nutno provést během několika vteřin, a je to mazec! Ale ta radost, která přichází po dobře sjeté vlně, bych přirovnala k radosti z toho, když po měsících dešťů konečně vysvitne slunce.



A pokud se nedaří a vy jen stále polykáte tu šíleně slanou vodu a prkno (které by s vámi mělo spolupracovat, ale zřejmě se mu nechce) vás otlouká ze všech stran, nevadí, jednou se to povede. Já jsem se třeba po většině pádů smála sama sobě, jak je možné, že jsem zase udělala tu stejnou chybu?! Ale každý ten držkopád byl obrovskou motivací, protože jednou se to prostě povést musí. A věřte mi, že ten pocit budete chtít zažit znovu a znovu, ať to stojí cokoliv.


Tak neváhejte, sbalte ručník, plavky a vyražte, bude to nezapomenutelný!




>>>Stále máme pár volných míst na zařiové pobyty ve Francii! Přihlásit se můžeš zde!<<<



zpět do blogu

blog comments powered by Disqus